Liberecký den 2. 7. 2025

Jan Vrabec, rozhodčí z Jablonce, píská zápasy top hráčů stolního tenisu

Jan Vrabec, zkušený hráč a mezinárodní rozhodčí stolního tenisu, se po více než třiceti letech aktivní hry rozhodl zaměřit se na kariéru rozhodčího. S licencí Blue Badge nyní píská prestižní turnaje po celém světě, včetně mistrovství světa a finále mistrovství Evropy. Jeho cílem je dosáhnout nejvyšší rozhodcovské licence a jednou se podílet na olympijských hrách.

Bydlištěm Liberečák, ale člen oddílu stolního tenisu TJ Bižuterie Jablonec Jan Vrabec má za sebou zkušenosti hráče i rozhodčího.

Stolnímu tenisu se už věnuje mnoho let. Zkušený čtyřicátník má za sebou dvaatřicet roků aktivní hry. Začínal v osmi letech v Sokolu Bratříkov, kde ho připravoval otec. Následně s dvouletou přestávkou v Turnově působí v Jablonci, kde nastupuje do krajských soutěží již dvacet let.

„A protože jsem si uvědomil, že stolní tenis je pro mě spíše zábava a že se v tomto sportu jako hráč nijak neproslavím, tak jsem váhal mezi kariérou rozhodčího a trenéra. Abych viděl opravdu zajímavé zápasy z nadhledu a nezávisle, tak jsem zvolil cestu rozhodčího, čemuž se věnuji už více než patnáct let.“

Pískáte už důležité zápasy v zahraničí.
Od roku 2014 působím jako mezinárodní rozhodčí. Pokud to politická situace dovolí, chystám se letos do Jordánska, kam bych vycestoval už na svůj dvacátý pátý zahraniční turnaj. Doposud jsem rozhodoval v Austrálii, Hong Kongu, ve Španělsku, v Kanadě a dalších zemích, rozhodoval jsem na zajímavých turnajích vč. mistrovství světa i finále mistrovství Evropy.

Tak to musíte patřit mezi špičku rozhodčích stolního tenisu.
Snad ano. Právě díky superfinále extraligy mužů jsem chtěl ukázat to, že na tak významné akci stolního tenisu nechybí zástupce z Jablonce, i když na postu rozhodčího.

Jaká byla cesta k tomu, abyste pískal zahraniční zápasy a turnaje?
Musel jsem složit potřebné zkoušky. Začal jsem rozhodovat jako mladý, nejdříve ve třetí lize, postupně i ve vyšších soutěžích. Potom jsem už byl nominován jako national umpire na mezinárodní turnaj na našem území, to už se rozhoduje v angličtině. Musím se domluvit, znát pravidla stolního tenisu, musím je umět vysvětlit a správně aplikovat. Pak jsem získal mezinárodní licenci, abych mohl jezdit rozhodovat i do zahraničí. Následně jsem dokončil i další v pořadí mezinárodní licenci, oficiální název je Blue Badge: modrý odznak, která zahrnuje jak interview v anglickém jazyce, tak například hodnocení ze strany tak zvaných evaluátorů. Díky vyšší licenci mohu být delegovaný na zahraniční turnaje do zajímavých destinací.

Máte tedy nejvyšší „vzdělání“ pro rozhodčího stolního tenisu?
Když jsem si licenci dodělával, tak byla nejvyšší na světě. Ale protože nás takových rozhodčích bylo postupně několik set, pro odlišení skutečných profesionálů vznikla ještě jedna vyšší licence. A tu bych já osobně chtěl získat za dva, tři roky. To je taková moje další životní meta.

Jaké další akce jste rozhodoval?
Rozhodoval jsem na Evropských hrách, což je vlastně olympiáda pro Evropu. Konají se také jednou za čtyři roky. Takže mi teď chybí už jen opravdová olympiáda. Zadaří-li se, mám ji v plánu v roce 2032 v Brisbane.

Na co ze svojí dosavadní kariéry rozhodčího rád vzpomínáte?
Rád vzpomínám na různé nejzajímavější destinace, třeba na Mistrovství světa juniorů v Austrálii v roce 2018. Bylo to zajímavé i z hlediska cestování. Letěl jsem pět a půl hodin do Dubaje, tam byla přestávka a pak ještě třináct a půl hodiny v letadle až na místo. To se prostě také každý den nestává. Ale dalo se to zvládnout.

Která národnost je ve stolním tenise nejlepší?
Všichni ve světě stolního tenisu uznávají Asiaty.

Co se o stolním tenise ví jen málo nebo vůbec?
Málokdo ví, že i ve stolním tenisu padají žluté a červené karty za nesportovní chování, například za bouchnutí do stolu, kopnutí do ohrádky, odpálení míčku ve vzteku, něco sprostého vykřiknutého na celou halu a tak dál. Na evropském turnaji za sedm dnů padne i šedesát karet. Došlo třeba k tomu, že hráč odhodil pálku a ta trefila spoluhráče nebo diváka. Na mistrovství Evropy do jednadvaceti let, ve čtvrtfinále, jeden z hráčů doslova rozkopal ohrádku, když prohrával a obdržel červenou kartu. Tím pomohl soupeři, který sice vedl, ale ještě neměl vyhráno, rovnou do semifinále a k jisté medaili.

Takže rozhodčí se musí umět nejen v zahraničí dobře domluvit, ale taky mít oči jako ostříž?
Ano, určitě, nesmí nic přehlédnout. Proto je při zápase důležitá i spolupráce s někým z kolegů. Máme také různé signály. A zvládat jazyk je velmi důležité, protože ve dvojici můžete být s někým z různých koutů světa. Třeba na turnaji v Rakousku byla delegována i např.kolegině z Botswany. Na zápas dohlíží vrchní rozhodčí, ten ale nemůže rozhodnout o skutkové podstatě. Může rozhodnout o výkladu pravidel nebo, pokud si hráči na dvojici rozhodčích stěžují, může je odvolat, vystřídat. Je to takový náš nadřízený. V angličtině se mu říká referee.

Na jaké úrovni je náš český stolní tenis?
Od dob, kdy byli uznávaní hráči jako Orlowski, Panský, Hrachová, Korbel aj., jsme ve světě trochu zapomenutí. A co se týče Evropy, tak také hrajeme trošku druhé housle. Máme však mládežnické naděje do budoucna. Nechci na někoho zapomenout, ale třeba Hanka Kodet je dvojnásobná mistryně Evropy do patnácti let. A zvládla to už i ve svých třinácti a čtrnácti letech. Občas se nějaká medaile vybojuje, ale jinak je třeba hledět hlavně do budoucna.

I ve stolním tenise chybí mládež?
Ano, ta chybí všude, co se sportu týče.

Co vás se stolním tenisem čeká během léta?
Domácí soutěže neprobíhají, ale mezinárodní ano. Hrají se běžné turnaje, kde se soutěží o body do žebříčku. Někdo se stolnímu tenisu věnuje i o prázdninách, jiný si od něj chce chvíli odpočinout.

Čeho chcete, kromě olympiády, ještě dosáhnout?
Napadá mě spousta akcí, třeba další Evropské hry v roce 2027, další mistrovství světa, mistrovství Evropy nebo to superfinále. Já už jsem byl loni jako asistent na superfinále, tentokrát jsem byl jako umpire. Rozhodoval jsem také dvakrát mistrovství republiky v kategorii jednotlivců, finále mužů. Pokud se naskytne podobná příležitost, tak to se prostě neodmítá.

Kteří hráči patří mezi top ve světě?
Jsou to Číňani a Japonci. Pomáhá jim v tom i jejich tělesná kondice a to, že mají nízko postavené těžiště. A Číňané mají v sobě zafixováno, že musejí být nejlepší, zkrátka bezchybní. Když získají stříbro, berou to, že zradili a zklamali celý národ.

Jak často se nyní dostanete ke stolu s pálkou?
V oddíle mám v současné chvíli roli jakéhosi mentora. Zelenou dostává mládež. Mně stačí trénovat jednou týdně a když se hrají utkání, tak zvítězit jako tým. Hrajeme systém podzim jaro, jde o krajskou soutěž. Na podzim je naplánováno obvykle jedenáct utkání a na jaře také, takže celkem dvaadvacet. Když odehraju polovinu, tak jsem spokojený.

Jak si vede oddíl TJ Bižuterie Jablonec?
Loni jsme postoupili z krajského přeboru první třídy do divize. Do utkání nastupuje čtyřčlenné družstvo, mně se podařilo získat pro tým často rozhodující body. Pomohl jsem i mládeži, aby se dostala výš. Budu se dál snažit pomáhat, svými zkušenostmi někoho vytáhnout nahoru. To, že jsme se posunuli až do divize nejvyšší krajské soutěže, to je pro náš oddíl úspěch po mnoha letech.